HO-GRŰNMOCK

1.ročník
Štrbské Pleso – 29.až 31.07.2011

Tak jsem se nakonec po dlouhém přemýšlení rozhodl a přihlásil se. Tříetapový horský běžecký závod s celkovou délkou 21 \nebo 21,1 km ( délka půlmaratónu ) na svazích Vysokých Tater v okolí Štrbského Plesa. Lákalo mě to zkusit, nikdy jsem etapový závod neběžel a překrásné horské, i když teď už docela dost odlesněné, prostředí. Jdu na to.

Pořadatelé velice vstřícně zajistili ubytování  v  velice příznivých cenách. Těšil jsem i na pobyt ve zrekonstruované Panoramě, postavené kdysi jako jeden z objektů slavného Areálu snov na Štrbském Plese. Do batohu dvoje boty na běhání, čtvero oblečení a nějakou tu potravinu, pro jistotu, kdybych to nějak s jídlem nestíhal.

Ve čtvrtek večer odjíždím z Ústí nad Labem Excelsiorem do Štrby. Mám lehátko nahoře, to mě sice moc netěší, ale už jiné místo nebylo. V kupé je rozložený mladý pár a dva již zkušení borci, pravděpodobně jedoucí také někam do kopců. Dávám si batoh nahoru, abych měl to nejdůležitější – jídlo blízko, odkládám nějaké to oblečení a v trenýrkách a tričku lezu nahoru do regálu. Ten je vodorovný, to mi vyhovuje, je si uvědomuju, že tato noc bude skrčená. Zavírám oči a usínám, probouzí mě ranní světlo a stanice Ružomberok, slézám dolů, dělám hygienu a připravuju se na výstup. A přesně dle jízdního řádu jsme ve Štrbě. Vystupuju na konci nástupiště, turistika mi začíná už tady. Docházím do nádražní haly, mám hlad a kupuji si lístek na zubačku na Štrbské Pleso. Za chvíli hlad vítězí a kupuji si ještě mlieko a chleb vejražku. S tím můžu nějaký čas vydržet.  Ozubnica pomalu a pravidelně stoupá nahoru, přece převýšení je na  4 km okolo 350 metrů. Vystupuju do zataženého a mlhavého dne Štrbského Plesa. Nějaký čas zjišťuju, co jak, kupuju si Šport, posílám Víťovy pohledy a hledám místo bivakování. Pak se přesunuji do 150 m vzdálené Panoramy, nyní hotel Panorama Resort.  Říkám recepčním, že přijel na závody a okamžitě dostávám kartičku na pokoj. Vyjíždím jedno patro a jdu na pokoj. Kdysi to dva pokoje, nyní je z toho jeden obrovský, všude spousta místa, lednička, mrazák, kuchyňský kout, balkón s výhledem, letiště místo postele a u okna na mě zívá 1,5 m široká obrazovka Funai.  Vybaluju si věci a 2 hodiny odpočívám. Počasí se nelepší, ale rozhoduju je trochu projít. Beru si kapesník, jídlo, kartičku a igelit a vycházím. Cestou obdivuju zrekonstruovaný, no spíše nově postavený hotel Kempinski, na místech, které dříve patřily lázním. Pět hvězdiček a výhled přes jezero na Tatry, fantazie. Počasí je mlhavé, všude mokro, a dole vidím šedou stuhu silnice na Podbánské a Tri studničky. Postupně se zatahuje více a více, a před Jamským plesem už prší dost. Vyndávám si igelit a jdu k přístřešku u plesa. Převlékám se trička, horní suché za spodní vlhké a cepři mě zvědavě pozorují, co dělám. Inu, oni jsou stále ve svých mokrých a začínají být už nervózní. Když jsem vytáhl stravu a v poklidu začal svačit, jejich napětí a nervozita vrcholily a psychicky ztraceni ( Češi na to používají úplně jiné slovo ) vyrážejí ve svých mokrých hadrech do svých superluxusních hotelů na Podbánském a na Štrbském plese. Já dojedl, mezitím přišla z Kriváně mladá německá dvojice, sympatická tím, že se snažila se mnou mluvit česky. Když se nám zdálo, že déšť přestává, vyrazili jsme zpátky na Štrbské Pleso. Oni spěchali, asi měli zajištěnou večeři, já šel v pohodě pomalu za nima a prohlížel si, kudy druhý den poběžím. Před Štrbským Plesem začalo zase pršet, takže znovu tahám svůj už mokrý igelit. Kupodivu se docela už stmívá a to je teprve okolo 19.hodiny. Počasí a mlha dělají své. Přicházím na pokoj, dávám sprchu ( tentokrát teplou ),  něco ještě sním a pozoruji televizi, tedy spíše domácí kino. Dvacet tři programů je pro mě dostatečný výběr, jsem schopen bez problému usnout před kterýmkoliv z nich.

Je pátek ráno. Chvíli váhám, nechce se tak brzy ráno a o dovolené, ale pak se oblékám a vybíhám si oběhnout jezero Štrbské Pleso. Minimum lidí, klid, pěkný, i když trochu zamžený výhled na Tatry, na Patriu a Solisko.Kromě mě ještě další 2 běžci, bylo to pěkné. Začalo i trochu vykukovat sluníčko. To jsem ještě netušil, že bude poslední, které během svého pobytu v Tatrách uvidím.  Zašel jsem na snídani, abych byl dříve hotov. Čekám, co počasí. Je stále zataženo, neprší a celý den přede mnou ( 1.noční etapa se běží až v 20.30 ). Jdu se projít trochu dolů okolo Baníku a ještě po silnici trochu níže, pak se přebrodím pokáceným lesem a podél zubačky se vracím zpátky. Je odpoledne, dávám si oběd z vlastních zásob a odpočívám. Širokoúhlá televize nabízí mistrovství světa v plavání ze Šanghaje, tak střídavě sleduju a spím. Odpoledne rychle ubíhá a je to večer. Zataženo, mlha, 12 stupňů a ještě začíná pršet. První noční etapu poběží dost lidí, a asi nikdo nečekal takové počasí. Rozcvičuju se v kryté chodbě pod apartmánem Crocus, tady neprší, už je málo času do startu, a stále prší. Cítím, že by to chtělo se více rozběhat, ale já teď sebou moc triček navíc nemám, tak jsem stále až do startu tady schovaný.  Setmělo se a už je tu start celého závodu. Vybíhám ve středu pole. Už v prvním stoupání jde většina lidí přeze mě. Snažím se, ale do toho prudkého kopce na to prostě nemám. Líbí se mi, že lidé uvolňují cestu a intenzivně povzbuzují. Mě to pomáhá a u hotelu Kempinski začínám zrychlovat. Blíží se rovinatá část a zkouším ještě více zrychlit. To se mi daří a předbíhám další borce. Nabíháme za vykácenou část břehu plesa  ( za lyžařskou tratí ).  Zde je větší tma, a tak si v pohodě svítím baterkou, co mi půjčil Míra. Je tu spousta louží po odpoledním a večerním dešti a vybíhám se jim. Trochu jsem zvolnil, včas jsem posoudil, že takhle rychle to prostě běžet nemůžu. Většina lidí stále povzbuzuje, v kolibě na břehu plesa hraje hudba a jsou nádherné večerní výhledy přes noční jezero na osvětlenou část lázní a hotelů. Ale nemůžu se tolik kochat, běžím závod a zezadu se někdo přibližuje. Nabíhám na cestu, kde jsem v minulosti běhal úseky. Tady jsem doma, to  je mé domácí prostředí a tady mě nedoženou. Odbočuji od plesa na asfaltku a sbíhám dolů k hotelu Panorama. Teď už je to rychlé, hned jsem v cíli a jsem rád, že ve zdraví. Achilovka dobrá, jen se vydýchávám, byl to přece jen sprint. Stále prší, ale to příliš nevnímám. Krátký výklus a zalézám pod střechu. Po oblečení rychle na hotel, večeře a u televize usínám. Pamatuju jen nádherně osvětlenou věžičku zrekonstruovaného hotelu Kempinski svítící do tmy nad mým hotelem.

Je ráno, další den. Stále prší. Od včerejška nepřestalo. Snídaně a přemýšlím, co a jak. Beru si věci a jdu se prezentovat na dnešek a rozcvičit. Prší více než včera, trať je delší a nikdo to s rozcvičováním nepřehání. Je tu teď evidentně méně lidí než včera, odhaduji tak méně než polovinu. Start je v 10 hodin. Vybíháme do hustého deště a první kilák je stejný jako včera. Do kopce mi ostatní odbíhají a pak je začínám stahovat.  Nabíháme ze silnice do terénu a tady valím oči. V mlze a v dešti se do mokré a nepřehledné cesty vrhají borci za mnou jako o život a mastí to kořeny nekořeny kameny nekameny pryč do mlhy. Tak já tohle ne, to bych takhle daleko nedoběhl. Volím přiměřené rozumné tempo, abych zvládl kontrolovat terén. V kluzké mokré trávě není vidět, kam šlapu.  V místech, když na to vidím, zrychluji. Všichni přede mnou jsou pryč, nikoho nevidím. Po 6 km jsem doběhl na Jamrichov. Začíná stoupání. Pepsonovým šudlením se posouvám nahoru, cesta mokrá, blátivá, louže,vedle cesty v není kam uhnout, prostě to brodím. Ponožky jsou vykoupané už asi třicetkrát a ještě je další příděl vody čeká. Dotahuji předposlední běžkyni v černém dresu, ale jdeme stejně rychle a mezi námi je stále tak 100 metrů. Mezitím jsem dostoupal jsem na rozcestí u Jamského plesa. Cesta je nyní turistická a dá se běžet. Do cíle tak 5 km, většina z kopce. Zkouším zrychlit, předbíhám slovenskou běžkyni Danicu Štrbákovou. Stále hustě prší, všude voda. Dávám pozor, abych se v zatáčkách nesložil. Motivace a síly ubývají, ale cíl se blíží. Stoupání okolo lyžařských tratí je těžké, ale zvládl jsem to. Seběh do cíle je lesem  zadem, mimo obec a méně upraveným terénem, takže ještě trochu bláta navíc. Jsem v cíli, totálně mokrý, zablácený a unavený. Beru svoje věci a jdu do sprchy. Něco sním a jdu si lehnout. Zítra je přece další závod.

Část odpoledne jsem prospal, a něco také odsledoval v televizi, hlavně mistrovství světa v plavání ze Šanghaje.  Mají tam také pěknou „vodní kostku“. A také poprvé v životě jsem viděl kvalifikaci na zítřejší závod F1 na Hungaroringu. Nejdříve se mi to moc líbilo, ale pak Navečer jsem se šel trochu projít k můstkům a okolo plesa, což mi udělalo dobře. Ale stále zataženo a pršelo, tentokrát o něco mírněji.  Zvažoval jsem i aquapark v Popradu, kam jsme dostali zajímavou slevu, ale nakonec raději ne. Večer se dívám ven a samozřejmě stále prší, teď už normálně. Jdu dřív spát, všechny síly se budou zítra hodit. Mayovka Mezi supy na Funai televizi  byla hezkým zakončením tohoto dne.

Ráno. Zase prší, sice méně, ale prší. Snídaně a jdu se ven rozcvičit. Na kryté parkoviště, kde dříve trénovali chodci.  Rozvičení bylo tentokrát delší a lepší a je to znát. 10 hodin a start. Běžíme dolů po staré cestě za hotelem Baník. Snažím se běžet rychle s ostatními, ale přece jen na hlavní peloton ztrácím. Ne moc, přece.  Seběh je po skloněných rovinách a zhruba 3 km. Přebíháme ( ! ) trať zubačky a začíná závěrečné stoupání na Štrbské Pleso. Asi tak 2,5 km zase ve vysoké mokré trávě a tak asi 300 m převýšení.  Předeběhl jsem 2 borce a zkouším ze sebe vymačkat poslední síly. Jdu, běžím a poskakuji  po terénních schodech nahoru, prostě jak to terén dovolí. Bojuju, ale stále nikoho nevidím. Borci za mnou se vzpamatovali a jsou za mnou 30 a 50 metrů. Nyní trať vede po kolejích zubačky, asi 400 metrů. To mi jde, tady mě asi moc nestáhnou. Blíží se cíl a vidím už budovy na Štrbském Plese. V dálce vidím 2 běžce, doluju ze sebe poslední síly a začínám se k nim přibližovat. Jdou už vyloženě pěšky, mají už domleto z posledního a jsou hotoví.  Dotáhl jsem se k nim a jsme pod cílem, pod hotelem Panorama. Jeden z nich mě uviděl a začal sprintovat a byl pryč. Druhý byl vyřízený více, tak jsem to ještě zkusil a 30 metrů před cílem jsem ho předběhl. No, to není to správné slovo, lépe by bylo překlusal. To už moc běh nebyl, ale prostě byl jsem v cíli dříve. V cíli jsme dostali cílový pásek Finished a těžký 3etapák jsem měl za sebou. Velká únava, navíc ještě z vypětí posledních kilometrů, bolí mě nohy, ale záda vydržely, achilovky také ( toho jsem se docela bál ), jsem celkově unaven a  všechny věci na mě samozřejmě mokré a boty, v kterých jsem běžel, jsou zlikvidované.  Ale byl to hezký závod. Slovenku ze včerejška – Danicu Štrbákovou jsem tentokrát vůbec neviděl. Mám fkat radost, že moje achilovky tuhle zátěž vydržely.  Déšť už ani nevadí, jsem hodně rád, že jsem to dokončil. Beru si nějaké to pití a jdu se převlíct. Následuje vyhlášení vítězů a závod skončil.

Jdu si sbalit věci na pokoj. Mám toho docela dost, trvá mi aspoň 10 minut, než jsem se vzpamatoval, začal normálně vnímat a mohl pustit do balení.  Okolo 13. hodiny předávám klíče od pokoje a jdu do haly na nádraží. Venku stále prší. Okolo 15.hodiny je déšť mírnější, takové jen mrholení, tak se rozhoduji, že půjdu dolů pěšky po staré silnici do Tatranské Štrby. Čas mám, do kopce nemůžu ani krok, ale dolů bych se mohl projít. To se mi daří, vyklepávám ze sebe únavu, relaxuji pohledem na zbytky tatranských lesů  a po drobném zabloudění docházím na nádraží ve Štrbě. Pivo v zubačce je zaslouženou odměnou. Asi hodinu čekám, pak nastupuju do Excelsioru a odjíždím ze Štrby. Následuje ležení a spánek na lůžku. Letošní Tatry skončily. Už se těším na ty příští. Jaké zážitky mi přinesou ?

1.etapa Tatry Running Tour - Štrbské Pleso, hotel Panorama Resort
3,5 km, čas 17:04, 36.místo, muži
start 20.30 h, zataženo, částečně mlha, mokro, teplota okolo 14 st., mlha, vlhko, mírný déšť, mokrá cesta se spoustou kaluží

2.etapa Tatry Running Tour - Štrbské Pleso, hotel Panorama Resort
12,1 km, čas 1:32:34, 36.místo, muži
start 10 h, déšť, zataženo, mlha, velmi mokro, blátivo, teplota okolo 11 st., spousta kaluží


3.etapa Tatry Running Tour - Štrbské Pleso, hotel Panorama Resort
5,7 km, čas 42:19, 32.místo, muži
start 10 h, pršelo až mírný déšť, zataženo, mlha, velmi mokro, blátivo, vlhko, cca 9 st.


1.Ročník Tatry Running Tour - Štrbské Pleso, hotel Panorama Resort
čas 2:31:57, 32.místo, muži, 34.místo celkově


František Mocker, dopsáno 7. září 2011