Běh Lom - Loučná

Reportáž od France, 3. 6. 2010

Po dlouhém přemýšlení o svých současných zdravotních problémech jsem se rozhodl přesto vypravit na veteraniádu. Tedy pro méně zasvěcené mistrovství republiky veteránů ( moderně se říká po americky masters ) v běhu do běhu, které mělo svůj termín 29.května 2010 v Lomu u Mostu a běželo se na vrch Loučná , který je nejvyšším vrcholem východní větve Krušných hor ( pozor nezaměňovat s obcí Loučná, která leží pod Klínovcem, ta je ještě o nějaký ten kousek cesty dále). Do Krušných hor to od nás není tak daleko a tak jsem se tam vypravil. Díky hodinovému taktu vlaků v Ústeckém kraji mi stačilo vstát před sedmou hodinou a v klidu po dobré snídani vyjít na vlak. Cesta probíhala bez potíží a postupně od Ústí nad Labem se ke mně začali přidružovat mí kolegové běžci , kteří mířili stejným směrem. V Lomu jsme po krátkém zaváhání našli centrum závodu v tamějším Kulturním domě, přihlásili jsme se a začali se připravovat. Počasí v té době po několika dnech deštů ukazovalo svou vlídnější tvář, při rozcvičování svítilo sluníčko a bylo příjemné teplo.

Blížila se 11.hodina, čas startu. Počasí se začínalo měnit, sluníčko zmizelo, zatáhlo se, objevily se šedivé mraky a také trocha větru. Běžci a běžkyně se natlačilii na místo startu v Lomu na náměstí před knihovnou, pravděpodobně bývalým zámečkem. Po slavnostních projevech a vysvětlení tratě následoval start závodu. Začal jsem opatrně, vědom si svých zdravotních potíží. Klusal jsem v zadní skupince a začal pociťovat, co je to stoupání do kopce. První 2 km byly po silnici, takže ty byly o něco rychlejší, než zbývající část závodu probíhajícího po terénních cestách. Po 300 m od startu se mi tempo zdálo pomalé a tak jsem opatrně zrychlil. Asi jsem byl sledován dalšími borci, protože totéž o kousek dál udělali mí momentálně největší soupeři Vašek Krejza a Vašek Smeták. Běžel jsem s nimi, ale na první změně sklonu tratě mi ucukli a získali drobný náskok. Zkusil jsem také trochu zrychlit - stále jsme ještě běželi po silnici - a dosáhl jsem toho, že rozdíl zůstal stejný a běželi jsme za sebou s odstupem 5 až 8 metrů. To už jsem začal cítit namáhovost tratě a začal přemýšlet, zda jsem si skutečně rozložil své síly dobře. Na křižovatce silnice k litvínovskému Koldomu, kde byla snad jediná rovinatá část závodu, Vašek Krejza výrazně zrychlil a na mě zmizel. Já běžel s malým odstupem za Vaškem Smetákem a takto jsme vběhli do lesa, kde začalo hlavní stoupání po terénní cestě vzhůru. Mě trochu zaskočil větší sklon tratě, trochu jsem zpomalil. Pro nohy zátěž stoupla, začínal jsem cítit tah na zadní straně pravého stehna a tak jsem se snažil běžet co nejvíce uvolněněji dále. Vašek Smeták stále běžel nějakých 30 metrů přede mnou, stále jsem se ho držel a, což mě překvapovalo, stále jsem svižně běžel i do kopců. Podle tabulek u cesty jsem byl už na 4.kilometru. Nyní přišlo první skutečně prudké stoupání dlouhé 400 metrů, což zezpodu nebylo vidět. Chtěl jsem běžet dále, síla na to by byla, ale vzhledem k délce mých nohou byl můj běh natolik pomalý, že chůze byla rychlejší. Vašek Smeták doběhl skupinku před ním a všichni přešli také do chůze, tak jsem se už netrápil a šel také. Šel jsem nahoru rychleji a jejich náskok jsem docela stáhl. Pak přišly terénní vlny nahoru a dolů a já najednou zjistil, že sil mám výrazně méně, než jsem si myslel. Postupně jsem začínal mírně ztrácet a cítil jsem, že můj trénink je postačující tak na to, abych jakžtakž odběhl 5 kilometrů , ale né více. Uvědomoval jsem si, že dále to bude pro mě dost těžké. Zezadu mě v té době ještě předběhl Franta Hájíček, což mi paradoxně pomohlo, protože jsem ho mohl držet. Při seběhu na křižovatku lesních cest ( cca 2,5 km před cílem ) mě začal zlobit sval na zadní straně stehna, tam jsem poněkud ztratil. Byla to škoda, následovala jen mírně nakloněná tak 1,5 km dlouhá cesta, kde se dalo běžet poměrně rychle. Tady jsem ztrácel, a snažil jsem se nohu šetřit. Blížil se konec závodu, stoupání bylo čím dál prudčí a stále se vícea více zvedalo. To už jsme byli pod vlastním vrcholkem hory Loučná a čekal mě závěrečný výšvih. Snažil jsem se trochu zrychlit, ale už na to prostě nebylo a tak jsem běžel takovým svým středním tempem dále. Posledních 200 m bylo hodně prudkých, to už se běžet nedalo a přešel jsem do chůze. Franta Hajíček měl toho také dost, do cíle už vyloženě docházel a tak jsem jeho náskok snížil z nějakých 150 m, které měl kilák před cílem , na několik vteřin. Navíc jsem už opravdu dnes prostě neměl.

V cíli mi chvíli trvalo, než jsem se vzpamatoval. Napil jsem se minerálky, snědl kousek banánu, vzal si suché oblečení a šel zpátky dolů. Asi kilometr od cíle bylo shromaždiště závodníků pro odvoz dolů. Když jsem tam dorazil, bylo tam několik čekajících lidí a autobus zatím ještě ne. Využil jsem proto nabídky Jardy Kvapila a sjel s ním a jeho rodinou autem dolů ke kulturnímu domu v Lomu. Tam jsem se převlékl a snědl svou porci guláše připraveného pro závodníky. Pak už bylo vyhlášení vítězů všech kategorií, a spousta hovorů se závodníky a pořadateli o právě proběhlém závodě. Po vyhlášení jsem nastoupil do autobusu do Teplic a zbytek cesty dojel vlakem.

Byl jsem rád, že jsem tento náročný závod i při svém současném minimálním tréninku zvádl. Délka tratě byla 8,2 km a převýšení 657 m. Většina tratě závodu byla v terénu, jen začátek zhruba tak cca 2 km po silnici. Počasí zatažené, dole přijatelné, nahoře chladné. Cesty v lese byly místy blátivé. Ve své kategorii jsem byl na devátém místě s časem 1:12:07, celkově to bylo 86.místo mezi muži. V příštím roce bych snad mohl aspoň minutu z mého letošního času sundat.